~  moje nabídka        ~  úvod       ~ nejbližší akce       ~  Ivana      ~  kontakt 

Nenásilná komunikace - co to je?

Koncept nenásilné komunikace (také Nonviolent Communication, NVC) vychází z humanisticky orientované psychologie (vliv Carla Rogerse) a z konceptu nenásilí (ahinsa) od Gándhího. Vyvinul ji v šedesátých letech 20. století americký psycholog Marshall B. Rosenberg. Někdy se jí také říká empatická komunikace (Compassionate Communication) nebo komunikace orientovaná na potřeby (needs-based communication), právě pro ústřední roli potřeb, které jako lidé sdílíme.

Je to učení, "model", způsob používání jazyka a, pokud jdeme více do hloubky, je to i duchovní prax, životní styl a způsob myšlení a vedení pozornosti. Nenásilná komuniace je jazykem pro vnitří postoj nenásilí, pro touhu po změně v našem světě - když chci změnu dosahovat na bázi spolupráce a otevřenosti, tj. jinak než tzv. mocenským postojem.

Nenásilná komunikace také nabízí komplexní trénink komunikačních dovedností na různých úrovních (témata zahrnují např. vyjádřování pocitů, formulace konkrétních požadavků, zvládání hněvu, vyjádřování ocenění, empatie vůči sobě a druhému, mediace, atd.).

Pokud se díváme na nenásilnou komunikaci jako na proces zvládání konfliktu, jejím cílem je nalézt takové řešení, které naplňuje potřeby obou (případně všech zúčastněných stran). Jednoduše lze tento proces popsat ve čtyřech krocích. Přitom právě proces je zde důležitý, protože nenásilná komunikace je jazykem procesu (Příklad: "Když slyším hluk z ulice, cítím stres, protože teď potřebuji klid na práci", tj. důležité je, co se ve mně děje, když vnímám nějaký podnět a co potřebuji) na rozdíl od jazyka statického (Příklad: "Ti lidé vůbec nejsou ohleduplní.", tj. důležité je jaký kdo je).

 

Proces nenásilné komunikace: čtyři kroky

V čem spočívají čtyři kroky?

1. Pozorování: pozoruji bez hodnocení

Nejdříve se učíme pozorovat, co se v konkrétní (třeba konfliktní) situaci děje, a to bez hodnocení. Příklad: "Přijdu domů a v drezu vidím špinavé nádobí." Takže prvním krokem je pozorování - ptám se, co se děje (co mi vadí), co konkrétní je spouštěčem nějaké mé vnitřní reakce (pocitu). Indický filosof Krishnamurti říká, že pozorování bez hodnocení je "nejvyšší forma lidské inteligence".

2. Pocity: rozpoznávám své pocity

V druhém kroku uchopuji a pojmenovávám své pocity. Příklad: "Cítím podrážděnost." Tím, že pocit označím slovem (např. hněv, smutek, zklamání, radost), tak získávám prostor - už to není tak, že by pocit měl v moci mě, ale naopak já vlastním svůj pocit. V tomto kroku rozšiřujeme svoji slovní zásobu pro označování pocitů. Pozorujeme, co se děje v našem těle, protože je to důležité vodítko k nenaplněné potřebě.

3. Potřeby: identifikuji svoji potřebu

V tomto kroku pojmenovávám to, co potřebuji v dané situaci - co mi chybí. Příklad (pokračování): "..., protože potřebuji spolupráci ve vytváření pěkného domova, a také potřebuji klid a odpočinek, když se vracím domů unavená." Důležité je to, že lidské potřeby jsou univerzální - a proto spočívají "v srdci" celého procesu. Na rovině potřeb mohu najít porozumění.

4. Prosba: formuluji konkrétní a pozitivní prosbu

Pokud si přeji pozitivní změnu situace, vyjádření potřeby nestačí. Druhý potřebuje vědět, co konkrétně může udělat, aby byla moje potřeba naplněna. Proto se v tomto kroku učíme formulovat zcela konkrétní, proveditelnou prosbu, která má vždy formu otázky, nikoli rozkazu. Příklad: "Byl bys ochotný tři dny v týdnu umývat nádobí?" nebo "Mohl bys použité nádobí dávat po jídle do myčky?"

Tyto čtyři kroky mají velmi široké uplatnění a když je procvičuji, používám různé interaktivní a hravé techniky.

Mohu takto upřímně vyjádřovat sama sebe - tomu říkáme v procesu nenásilné komunikace "upřímnost". A také se mohu tímto způsobem spojit v druhým, když zažívá nějaký konflikt - tomuto říkáme proces "empatie".

Toto učení mě fascinuje již od roku 2005, když jsem se s ním poprvé setkala. Je to něco, co významně obohatilo můj život a umožnilo mi vnímat konflikty jako něco krásného - něco, díky čemu se mohu učit o sobě i o druhých a také něco, co mě může s druhými spojit, vzájemně nás obohatit a přispět k pozitivní změně.

Ivana Horáková, červenec 2013

 

 

 

Kontakt   ~  Mgr.  Ivana Horáková    ~   ivana@ivanahorakova.com     ~   +420 776 375 387